Základní rudnou vsázkou pro kladenskou Vojtěšskou huť byly chamosity, jejíž rozsáhlá naleziště byla objevena v okolí Nučic. Se záměrem vybudovat moderní železárny zakoupilo Kladenské kamenouhelné těžařstvo v roce 1849 dva doly v Nučicích a tři doly u Jinočan. V roce 1857 už měla nově vzniklá Pražská železářská společnost dokonce 60 rudných dolů. Zásobování železárny bylo v roce 1858 vyřešeno zprovozněním Kladensko–Nučické dráhy, po které se do Kladna dovážela nejen ruda, ale i vápenec z lomů u Tachlovic a Mořiny. Kvalita nučických rud byla velmi kolísavá a předně, obsahovala příliš mnoho fosforu, který výrazně zhoršoval kvalitu surového železa. Vlastní rudná základna se stala pro PŽS černou můrou, se kterou si do vynálezu Thomasova pochodu nevěděla rady. Známý odborník H. Beitter dokonce odmítl místo ředitele a huť s podobnou surovinovou základnou označil za pochybnou investici.
V prvních obdobích byly rudy zpracovávány surové, později byla část rud pražena v pražicích pecích. J. Jacobi, ředitel a vynalézavý technik, zavedl vyluhování za účelem snížení obsahu síry. Nučická ruda se namáčela v hlubokých bazénech, které stály v místech vápenných pecí. Vojtěšská huť byla schopna s takto upravenými rudami vyrábět slévárenské šedé surové železo. V roce 1875 byla postavena bessemerova ocelárna se dvěma konvertory, jejíž jedna část s novorománskými štíty dosud stojí. Bessemerův pochod vylučoval fosfornatou nučickou rudu a huť byla závislá na dovozu. Už v roce 1863 PŽS dováží kvalitní železné rudy z bavorského Ambergu a později i rakouské siderity či švédské magnetity. Obrovský převrat v železářství vyvolal vynález angličana S.G. Thomase, který dokázal se zásaditou vyzdívkou v konvertoru odfosfořit surové železo a vyrobit z něho ocel. PŽS se tohoto patentu ihned chopila a již několik týdnů po úspěšném pokusu v Middlesbroughu byla v Kladně sfoukána první Thomasova tavba na evropské pevnině. Stalo se tak mezi 11. a 13. květnem 1879.
Objekt nového rudiště byl dokončen v roce 1949. Mohutná železobetonová stavba sloužila k ukládání železné rudy před zavážkou do vysoké pece. Po železniční estakádě zajížděly nákladní vlaky s rudou nad bunkry, kde byly vysypány. Ve spodní části zásobníků, které se nacházejí pod úrovní železáren, se ruda podle množství sypala do připravených kruhových nádob. Odtud byly nádoby vyzvednuty výtahem a po ocelové mostní konstrukci dopraveny nad kychtu vysoké pece. Konstrukce vysokých pecí s výtahy rudiště nabízely skutečně monstrózní pohled. Ocelové mosty ještě jednou převyšovaly současnou hmotu zásobníků. V roce 1947 byly do Kladna dovezeny první vagóny sovětské rudy z dolu v Krivém Rogu po roce 1950 už tvoří většinu rudné vsázky. Těžba v Nučicích byla ukončena v roce 1964.
TECHNOLOGIE
Rudné zásobníky neboli rudiště postavené v kladenských železárnách v roce 1949 sloužilo jedinému účelu: skladování a následnému zavážení vysokých pecí železnou rudou. Zásobníky se plnily přímo z vagónů. Vlak táhnoucí až 18 těchto vagónů se přes železniční vlečku dostal na estakádu, stočil se o 180 a z východního čela rudiště vjel ve výšce přes 13m nad terénem přímo do objektu. Kromě nosného železo-beton. roštu nesoucího 2 dráhy železničních kolejí a pochozí lávku zde byla jen hloubka přes 13m k ústí násypek, do kterých se ruda z vagónu jednoduše vysypávala.
Pro transport rudy z útrob rudiště (pod úrovní terénu) k sazebně vysokých pecí (ve výšce několika desítek metrů) na vzdálenost okolo 70m se vystavěla obří příhradová konstrukce. Ta sloužila jednak jako samotné výtahy pro nádoby s rudou, jednak k její horizontální dopravě k pecím. Výtahy byly přimknuty a ukotveny k rudišti v místech mezi 4 beton.konzolami na podélné straně objektu. Konstrukce se demontovala záhy po ukončení vysokopecního provozu. Přesný tvar a velikost konstrukce nám dosud není znám. Lze jen odhadovat z několika málo dochovaných fotografií…
V prvních obdobích byly rudy zpracovávány surové, později byla část rud pražena v pražicích pecích. J. Jacobi, ředitel a vynalézavý technik, zavedl vyluhování za účelem snížení obsahu síry. Nučická ruda se namáčela v hlubokých bazénech, které stály v místech vápenných pecí. Vojtěšská huť byla schopna s takto upravenými rudami vyrábět slévárenské šedé surové železo. V roce 1875 byla postavena bessemerova ocelárna se dvěma konvertory, jejíž jedna část s novorománskými štíty dosud stojí. Bessemerův pochod vylučoval fosfornatou nučickou rudu a huť byla závislá na dovozu. Už v roce 1863 PŽS dováží kvalitní železné rudy z bavorského Ambergu a později i rakouské siderity či švédské magnetity. Obrovský převrat v železářství vyvolal vynález angličana S.G. Thomase, který dokázal se zásaditou vyzdívkou v konvertoru odfosfořit surové železo a vyrobit z něho ocel. PŽS se tohoto patentu ihned chopila a již několik týdnů po úspěšném pokusu v Middlesbroughu byla v Kladně sfoukána první Thomasova tavba na evropské pevnině. Stalo se tak mezi 11. a 13. květnem 1879.
Objekt nového rudiště byl dokončen v roce 1949. Mohutná železobetonová stavba sloužila k ukládání železné rudy před zavážkou do vysoké pece. Po železniční estakádě zajížděly nákladní vlaky s rudou nad bunkry, kde byly vysypány. Ve spodní části zásobníků, které se nacházejí pod úrovní železáren, se ruda podle množství sypala do připravených kruhových nádob. Odtud byly nádoby vyzvednuty výtahem a po ocelové mostní konstrukci dopraveny nad kychtu vysoké pece. Konstrukce vysokých pecí s výtahy rudiště nabízely skutečně monstrózní pohled. Ocelové mosty ještě jednou převyšovaly současnou hmotu zásobníků. V roce 1947 byly do Kladna dovezeny první vagóny sovětské rudy z dolu v Krivém Rogu po roce 1950 už tvoří většinu rudné vsázky. Těžba v Nučicích byla ukončena v roce 1964.
TECHNOLOGIE
Rudné zásobníky neboli rudiště postavené v kladenských železárnách v roce 1949 sloužilo jedinému účelu: skladování a následnému zavážení vysokých pecí železnou rudou. Zásobníky se plnily přímo z vagónů. Vlak táhnoucí až 18 těchto vagónů se přes železniční vlečku dostal na estakádu, stočil se o 180 a z východního čela rudiště vjel ve výšce přes 13m nad terénem přímo do objektu. Kromě nosného železo-beton. roštu nesoucího 2 dráhy železničních kolejí a pochozí lávku zde byla jen hloubka přes 13m k ústí násypek, do kterých se ruda z vagónu jednoduše vysypávala.
Pro transport rudy z útrob rudiště (pod úrovní terénu) k sazebně vysokých pecí (ve výšce několika desítek metrů) na vzdálenost okolo 70m se vystavěla obří příhradová konstrukce. Ta sloužila jednak jako samotné výtahy pro nádoby s rudou, jednak k její horizontální dopravě k pecím. Výtahy byly přimknuty a ukotveny k rudišti v místech mezi 4 beton.konzolami na podélné straně objektu. Konstrukce se demontovala záhy po ukončení vysokopecního provozu. Přesný tvar a velikost konstrukce nám dosud není znám. Lze jen odhadovat z několika málo dochovaných fotografií…
 |
| rudiště s mostní konstrukcí |
 |
| dobové foto - betonáž násypníků |
 |
| současný celkový pohled |
 |
| výsypky pod terénem |